Autobus MHD? Aneb jízda o život.
Několik dní, během kterých jsem měl možnost jezdit Pražským autobusem, na lince 186, mě donutilo napsat tento článek. Respektive zážitky získané přepravou autobusy MHD.
Jsem toho názoru, že doprava MHD autobusy je stále asi nejrychlejší a nejefektivnější způsob dopravy. Celkem musím poznamenat, že mě i docela těší vzrůstající technická kvalita vozového parku. Ale je zde jedna věc, která celkově relativně dobrý dojem dost kazí. A o co se jedná? O samotné šoféry.
Bohužel, na většině linkách je to naprosto stejné. I většina řidičů má stejně nešvary. Občas, když člověk vystoupí je rád, že se nepozvracel a jízdu přežil, navzdory nepochybnému přání šoféra vyméct v co největší rychlosti pokud možno každou díru na vozovce. Dojíždění do zastávek ... ? Opět problém. Většina šoférů toto pojímá stylem zastávky Formule 1 v boxech. Většina pasažérů pak drtí tyče ve snaze udržet se na jednom místě v momentě šíleného dobržďování. Tím ale celá akce nekončí, neboť boj o přežití v prostorách busu pokračuje v momentě kdy se šofér rozjede s otevřenýma dveřma a opět stylem plyn až k podlaze. Na další zastávce pak někteří lidé propadají zmatenosti když se ozve na zastávce Čertův vršek, hlášení o zastávce Poliklinika prosek. Oko bdělého cestujícího pak oknem marně pátrá po oné poliklinice. Méně zkušení cestovatelé naivně vystoupí. Šofér si uvědomí svůj omyl a pravděpodobně znechucen touto otravnou záležitostí už pro jistotu nehlásí nic. Podle hesla, kdo nic nedělá nic nezkazí. No a nakonec je možné pozorovat úsilí maminek dostat se s kočárkem do autobusu. Inu čtenář jistě namítne, vždyť přece jezdí dost nízkopodlažních souprav. Ano a má zajisté pravdu. Problém ovšem leží opět na straně šoféra. Mamince to není moc platné, když autobus zastavuje metr od chodníku.
Tak tohle jsou obecné nešvary, viditelné snad na všech linkách. Jak jsem pochopil a odposlechnul jedná se o záležitosti vadící snad všem cestujícím. Měl by existovat menší elementární rozdíl mezi tím, vozit hovězí maso a přepravovat lidi. Ale vzhledem k situaci a snad i možnostech a nemožnostech dopravního podniku vyjednat nápravu, si většina lidí snad už i říká no co, hlavně že jedu. Ovšem pokud Vás veze cholerik, který si zjevně vypěstoval na lidi obecně jistý druh averze, dá se hovořit o problému.
Nedávno jsem byl svědkem už poněkud extrémní situace na lince 186. Vlastně tato příhoda mě dovedla k napsání tohoto článku. Řidič na této lince se choval poněkud neuroticky. A jeho způsopb jízdy, by se dal zcela objektivně hodnotit jako poněkud agresivní. V prvopočátku jsem jen mírně litoval stroj, který pod rukama onoho řidiče evidentně trpěl a vydával tomu příslušné zvuky. A tak jsem začal přemýšlet kolik asi DPP stojí opravy busů po zatěžkávacích jízdách těchto šoférů. Ovšem mé úvahy nabraly rychlého konce v momentě, kdy se průjezdem na kruhovém objezdu a jedním menším kráterem ve vozovce, odporoučela k podlaze starší paní, která jaksi již nedokázala ústát svůj boj u madla. V podstatě taková jízda připomíná pouťovou atrakci, kdo se udrží vyhrál. A kdo ne, dostane jako cenu útěchy od některého spolucestujícího volné místo aby si ošetřil zranění.
A tak se ptám? Je tohle nutné? Naivně si člověk říká že řidič autobusu MHD musí dodržovat určitá pravidla. Evidentně tomu tak není. Ale abych jen neházel špínu. Na druhou stranu v celku chápu, že tato práce je velice stresující a namáhavá a pro řidiče není snadné jezdit na čas, potýkat se leckdy s hloupostí cestujích a ještě k tomu jezdit komfortně. Dokonce jsem člověk kterému ani nevadí, když autobus přijede o tři minuty dříve či později. Jistě, chápu že v Pražské dopravě je téměř nemožné udržet jízdní řád. Stačí maličkost a naberete zpoždění 30 sekund. Pár maličkostí a už máte ony tři minuty. V celku se dá říct, že rozumný člověk jde na zastávku o pět minut dříve. A jedná se o faktor, který řidič může jen obtížně ovlivnit. Nicméně to, co jistě může bez problému ovlivnit, je způsob jízdy s cestujícím.
A co vy a Vaše zkušenost s cestováním Pražskou MHD a zejména autobusy?
