Klíče a klíčky ...
Klíče a klíčky
Jak už to tak v životě chodí, čas od času se člověku přihodí věci téměř neskutečné a dalo by se i říct těžko uvěřitelné. Život sám o sobě si s člověkem zahrává jako s divadelní loutkou. Málokdy se přihodí něco co vás zažene k PC a donutí vás za čerstvé paměti svěřit se papíru. Takže tady sedím živ a zdráv u kávy na de mnou se vznáší obláček modravého kouře a já pozoruji nenápadný klíček od vozu který leží na stole. A uvědomuji si co taková malá věc může všechno způsobit …
13.11.2009 / 15:36 SEČ – Vysoká škola
Odcházím ze školy dříve. Přednáška o Účetnictví mě nechává ledově chladného a tak zcela nenápadně balím „kufry“ a pod pláštíkem šera s několika spolu pachateli mizím do chladného odpoledne ke svému vozu. V zásadě jsem plný naděje a očekávání odpočinku který mne čeká. Pro člověka který vstává obyčejně v 10:00 pozemského času je vstávání v šest ráno něco jako vylézání z hrobu. Ale zodpovědnost je věc jiná a tak mířím skrz Pražskou dopravní zácpu do kanceláře. Můj plán je prostý, dát si kafe probrat pár záležitostí s kolegou a ulehnout spánkem ne sice věčným ale dostatečně dlouhým …
13.11.2009 / 17:41 SEČ - Kancelář
Ano, skutečně až v tento okamžik se vyčerpán plynulostí Pražské dopravy dostávám do kanceláře. První kroky vedou k silné kávě které já říkám Smrťák … Pro tento okamžik by ale mohla vykonat kus velkého dobra v podobě mého přežití do večerních hodin. Postupně sleduji jak se na mém pracovním stole zvětšuje hromada učebních materiálů a já souběžně s tím jak se ona hromada zvětšuje přihazuji kostky cukru do chřtánu mého horkého černého Smrťáka….
Kolega je v kanceláři… Má celkem dobrou náladu a ta se bleskově přetavuje v pozvání na pracovní večeři. Tak nějak si v duchu říkám že něco teplého k jídlu by nezaškodilo. Svádím vnitřní boj, spánek nebo jídlo? Kolo druhé spánek uštědřuje spodní „levej“ hák mému oku které se neustále zavírá. Kolo třetí diváci šílí, žaludek nezůstává pozadu a kontruje pravačkou … Zápas je u konce a já jsem nucen vyhlásit vítěze… Ano, přátelé žravost vyhrává.
13.11.2009 / 20:40 SEČ - Kancelář
Kolega sděluje že dokončí pár úprav na nějaké práci a můžeme vyrazit. Záhy zvoní můj telefon. Jako vždy neváhám a chápu se mobilu. Andrea, má skvělá kamarádka mi volá aby mi sdělila že už dorazila do Prahy. Je to už dlouho co se známe a ona v Praze studuje vysokou školu, jezdí sem pravidelně a přespává u své sestry. Během hovoru zjišťuji že její drahá sestra Simona byť o jejím příjezdu věděla s klidem odkráčela na jistě kvalitní představení do Karlínského divadla. Bohužel odmítla opustit sál, pravděpodobně inscenace byla skutečně natolik kvalitní že znemožňovala i návštěvu toalety, aby své sestře vydala klíče od bytu. A místo toho ji nechává čekat dvě hodiny ve vestibulu divadla. Já jakožto Gentleman na pravém místě neváhám a nabízím své služby (Když jde o ženy, dokážete neuvěřitelné věci) a tak navrhuji že přijedu k divadlu a zajdeme na kafe. Spěšně hledám Sako a klíčky od vozu a během průletu kanceláře pouze oznamuji že jsem zpátky tak maximálně do hodinky či dvou. Pamatuji se že kolega se ptal kam jedu ale to já už jsem se řítil noční Prahou ke Karlínskému divadlu. Cesta ubíhala v celku dobře ani žádný chodec nepřekážel a tak jsem cestu zvládnul za pár minut.
13.11.2009 / 21:03 SEČ - Karlínské divadlo
Zastavuji u divadla a čekám na Andreu. Domlouváme se kam vyrazíme a padne volba na večeři a tak otáčím svůj vůz mířím do Dejvic kde to celkem dobře znám. Během cesty se snažím pochopit jednání Simony ale můj unavený mozek nenachází žádnou Logiku pro absurdní požadavek dvouhodinového čekání … V duchu si říkám že Simonka je asi trošku sobecká.
13.11.2009 / 21: 32 SEČ – Dejvice
První podezřelá věc která mě zarazila byla ta, že jsem našel místo na parkování téměř ihned. Naivně si říkám, výborně máme více času na jídlo. V ten okamžik jsem ještě netušil kolik času nakonec budeme mít. Prozřetelnost je vůbec zajímavá věc a tak jsem požádal Andrejku aby si věci dala radši do kufru. V ten okamžik jsem ještě nevěděl jak výborná myšlenka to byla. Během večeře jsem zevrubně prozkoumával sesterský vztah Simony a Andrejky… Simona pouze poslal SMS že bude opravdu ráda když Andrea přijede domů za dvacet minut. Což mi přišlo v kontextu 2 hodinového potencionálního čekání v divadle jako věc neskutečná. Andrea se mi omlouvá se slovy „Doufám že jsem tě moc nezdržela“ já pochopitelně nasazuji omračující úsměv a říkám že to je naprosto v pořádku. Přijdu ke svému vozu a jako vždy šmátrám po klíčku … Nalézám jej. A tak již z dálky mačkám knoflík abych otevřel slečně svůj naleštěný vůz Škoda Octavia Tour… Ale já stále mačkám a kupodivu se nic neděje. Protože se znám a již jsem jednou v Zimě perfektně očistil od sněhu sousedovo auto načež jsem si toho všimnul až když bylo krásně čisté, kontroluji státní poznávací značku svého vozu. A kupodivu souhlasí. Obcházím tedy vůz ještě několikrát se stejným výsledkem. Auto mlčí. Pomalu ale jistě si uvědomuji prekérní situaci ve které jsem se s Andreou ocitnul. Mé snahy vloupat se do svého vozu pomocí kufru vyvolávají pouze pobavení v nedalekém baru ovšem s výsledkem rovnajícím se nule. Říkám si máš to ale bezpečné auto, akorát ti k ničemu není.
13.11.2009 / 22:43 SEČ – Dejvice
Ve snaze zachránit situaci volám Asistenční službu. Následující hovor proběhl asi takto: Asistent pravděpodobně dojídající bagetu s kávou: „Co je !!!“ Já: Dobrý den, mám tady problém s klíčkem asi vybitá baterie myslíte že mi nějak můžete pomoci? As: No ty vole, s klíčkem jo? Ty krávo, no já nevim. No počkej jako a to máš jako zaslepený? Já: No ano mám zaslepené zámky. As: No to ses pos.. ne? Tak jako na to se asistence nevztahuje. No počkej jako hele… Já tady mám nějakého zámečníka… Jako ale řikám ti ten je hodinu a půl za Prahou jo? Já: Aha, a když byl přijel tak baterku vymění ne? As: Baterku? A kde jí asi vezme ne? No nevymění. Já: Dobře a co mám teda dělat potřebuju se do toho auta nějak dostat. As: No to já nevím, když to máš zaslepený. Tak si zajeď na čerpačku a kup si baterku ne. Já: Tak vám děkuji za odbornou Asistenci a dobrou noc. Nasedám tedy do poblíž stojícího Taxíku společně s již dostatečně zmrzlou Andreou velím taxikář cíl cesty na čerpací stanici … Taxikář na to že to je prý v pohodě že má plnou. Vysvětluji mu tedy svůj problém a vyrážíme.
13.11.2009 / 23:15 SEČ Čerpací stanice na Evropské třídě
Baterku v obchodě nemají. Ovšem Taxikář nalézá řešení v podobě svého vlastního klíčku značky Komplikovaná technologie Mercedes. Máme stejnou baterii a tak nápad je prostý já si půjčím tu jeho abych odemkl vůz. Vzhledem k tomu že on má v klíčku tyto baterie dvě. Na to konstatuje že si vezme na otvírání klíčku nožík a vytahuje mačetu značky Řezník a syn. Pomalu ale jistě šmátrám rukou po dveřním madle abych si zajistil ústupovou cestu. Nicméně taxikář otvírá svůj klíček a já si zapůjčuji mačetu abych se dostal do toho svého. Inu dostávám se do něj za cenu poraněné ruky … Záhy se ovšem zjistí že baterky mají jinou tloušťku a není možné je použít. Zavírám svůj klíček a pozoruji nebohého živnostníka jak se marně snaží o totéž. Ale sofistikovaná technologie značky Mercedes mu to neumožňuje. A tak se chápe vysílačky. „Heduš…? Máš tam nějakého volňáska? Jo mám. „Hoď mě ho na Evropskou něco potřebuju.“ Záhy přijíždí další taxi a kolega se snaží pomoci s klíčkem. Marně, zvedá tedy vysílačku a říká: Franto…? Jseš nahoře? Jo jo, co je? Nic potřebuju tady něco přijeď na čerpačku dolů. OK … Co dělat když si nevíte rady? Zavoláte si tágo. A tak přijíždí další taxík…. Již tři Živnostníci bádají nad tajem klíčku značky Mercedes. Já rezignuji a kráčím k blízkému stojanu abych si zapálil cigaretu …. Debatuji s Andreou co budeme dělat a pozoruji shluk taxíků stojících kolem a řešících problém s klíčkem.
Po nějaké době se podařilo problém zdárně vyřešit a Mercedes opět poslouchal svého pána. Nuže cesta vedla zpět k mému vozu. Kde jsem ještě jednou zoufale zkusil klíček přimět k rozumu. Bezvýsledně a tak jsem s klíčkem udělal proces nenávratný …. Zahodil ho do kanálu. S myšlenkou že již nemohu znova nastoupit do stejného taxíku protože ona Mačeta může být jistě použita i na jiné účely než je otvírání klíčku od auta putuju od stanice metra Hradčanská pěšky s nebohou slečnou na stanoviště Taxi na Vítězné náměstí. Taxikáře žádám o odvoz do hotelu který mě nepřipraví o mé poslední úspory. A rovnou bez ptaní vysvětluji svou situaci. Taxikář je natolik pobaven že během cesty příliš nerespektuje jízdní pruhy a tak trochu se dusí smíchy. Když vystupuji u hotelu těsně po půlnoci oděn v drahém obleku a s krásnou blondýnou vedle sebe raději nepřemýšlím o tom jaký dojem momentálně vytvářím. Taxikář si ani nevzal dýško se slovy že budu ještě asi peníze potřebovat a že on se musí vrátit zpátky na stanoviště aby tu skvělou historku povyprávěl kolegům. Objednávám tedy pokoj a trávím romantický večer na Hotelu.
Druhý den ráno po snídani volám Taxi abych se přesunul do kanceláře kde již mám další klíček od svého vozu. Neptejte se kdo k hotelu přijíždí. Ano je to Živnostník s mačetou … Nasedáme a vyrážíme. V kanceláří jsem pouze proběhnul a sdělil překvapenému kolegovi, který předpokládal milně že budu zpět již včerejšího večera, že si beru jeho auto a že dorazím v jednu hodinu. A odjel jsem i s Andreou opět k mému vozu. Řízením osudu zjišťuji že i tento klíček má špatnou baterku. Snažím se tedy zamaskovat naběhlou krční žílu a mířím k blízkému autoservisu. Mechanik pozoruje klíček a říká. Tak tyhle klíčky nám byl čert dlužen. Opanuji že co mám říkat já když jsem kvůli němu strávil noc na hotelu. Mechanik: No kdyby to bylo aspoň s pěknou blondýnou co…? Opáčil jsem že ano a že sedí v autě… Mechanik propukl v neskrývané nadšení a popřál mi opravdu pěkný víkend. Jsem opět u svého vozu který již jde odemknout. Nyní ale stojím před problémem. Kam zaparkovat kolegovo auto. Shodou okolností také Škodu Octavii Tour stříbrné barvy… Ale protože můj kvocient IQ už na tom byl po spánku a snídani o trochu lépe usoudil jsem že provedu pouze výměnu vozů v parkovacím místě. Inu dal jsem varovky a za mnou zastavil jakýsi řidič Audi zjevně natěšen že se mu uvolní místo. Jaké však bylo jeho překvapení když jsem vystoupil z vozu číslo jedna, nastoupil do zaparkovaného, vyparkoval, postavil vedle na varovky a prvním vozem zajel do volného místa a pak se vrátil k prvnímu úplně stejnému vozu a odjel. Onen řidič tam stojí a troubí ještě asi dodnes.
Andreu jsem zavezl kolem poledne do školy kde se potkala se svou sestrou která chodí do stejné třídy. U jejich hovoru jsem už nebyl protože jsem řešil jeden telefon za druhým a zmateně hledal kancelář jedné paní. Když se ovšem Andrea objevila vedle mne se slzami v očích pochopil jsem že rozhovor se nenesl v dobrém duchu. A tak jsem tam bezmocně stál utěšoval Andreu a odmítal příchozí hovory. Rozhodl jsem se že bude lepší když Andrea na tu pani počká a já si zajdu v klidu zapálit a pročistit si hlavu abych tak konečně našel rozumné řešení. Když jsem stanul před budovou u svého vozu pochopil jsem že tohle nikdy neskončí. Na svém voze jsem nalezl botičku. Inu dokouřil jsem přivolal strážníky a uhradil příslušný obolos. Když jsem se vrátil zpět Andrea mi oznámila že na Simonu už nervy nemá a že jede zpět do Ostravy. Zavezl jsem ji tedy na Nádraží kde jsem zaparkoval a doprovodil jí k vlaku. Když jsem se vracel k vozu už mě nijak nevyvedlo z míry že na něm mám opět botičku. Už jsem pochopil že osud má zvláštní smysl pro Ironii. Přivolaného strážníka zajímala má výmluva a tak jsem začal slovy: Včera večer ve tři čtvrtě na devět …. Když jsem skončil strážník konstatoval že tohle jsem si nemohl vymyslet… Vzal si stokorunu se slovy že mě nikdy neviděl. Do kanceláře jsem tedy nedorazil v jednu hodinu odpoledne, ale v půl čtvrté.
Plyne z toho ponaučení že i banální záležitost jako je Klíček od vozu může změnit běh událostí víc než by se mohlo na první pohled zdát.